www.krojovna.cz

PŮJČOVNA KROJŮ A KOSTÝMŮ PLZEŇ

Nabídka:

Vítáme Vás v půjčovně originálních plzeňských krojů!

Vlastníme soubor bezmála osmdesáti pánských, dámských krojů i dětských krojů a kostýmů, které si můžete zapůjčit na tradiční i slavnostní příležitosti.

V následující fotogalerii si račte prohlédnout naše kroje "naživo" při obvyklých akcích letní sezóny.

Fotogalerie:

Stiskem ručky si fotografii zvětšíte, křížkem zavřete, šipkami procházíte ... :-)

Máje Chotěšov 2015 - Beseda Máje Chotěšov 2015 - ukázka kroje chotěšovského Máje Chotěšov 2015 Máje Radobyčice 2013 - Beseda Máje Radobyčice 2013 Muž v plzeňském kroji ve skanzenu v Přerově nad Labem Žena v plzeňském kroji ve skanzenu v Přerově nad Labem Pár v plzeňských krojích ve skanzenu v Přerově nad Labem Máje Radobyčice 2008 - zvaní I Máje Radobyčice 2008 - zvaní II Máje Radobyčice 2008 - zvaní v Útušicích Plzeňáci na Moravě Plzeňáci na Moravě II

Oblékání kroje:

Oblékání kroje je dnes jednodušší než v době jeho vrcholné formy. Současné kroje už jsou pouhou stylizací původních krojů, které nosil venkovský lid. Kroj, kterým se pyšnili sedláci a selky z okolí Plzně měl více prvků než stávající odlehčená podoba, materiály byly úplně jiné a také úroveň zpracování byla na mnohem vyšší úrovni než dnes. A hlavně kroj měl různé varianty pro různé situace.

Výraz "odlehčený" lze vnímat z několika úhlů. Jednak je skutečně lehčí, neboť např. ženy nosí méně sukní, spodniček než dříve (nejbohatší selky si jich navlékly i 25) a muži už prakticky neoblékají dlouhý kabát z těžkého sukna. A jednak se do něj lehčeji oblékneme než v době dávno minulé, kdy pro oblékání platila pevná pravidla a jednotlivé detaily měly pro nás netušené významy.

Odborníkům na kroje se omlouvám za následující povídání o kroji a jeho oblékání. Je to zjednodušené povídání pro zájemce o zapůjčení kroje, kteří ho třeba nikdy neměli na sobě a neví, jak na to.

Nosit kroj, to není jen tak. Do mužů vjede furianství a ženy stažené do šněrovačky si hrdě nesou to své ženství. S čepečkem a holubicí se nelze chovat jinak než důstojně, pohyby jsou pomalejší a opatrné.

Kroj by měl být vždy čistý a vyžehlený. Košile a halenky sněhobílé. U ženských košil pak rukávy naškrobené, aby stály. A holubice? Ta musí být naškrobená jak prkno. A ženám připomínám, že ke kroji patří krása přirozená – líčení jen decentní a nehty přírodní.

Kroj mužský:

Muži to mají zase snadnější. Oblečou bílé punčochy a bílou košili. Pak kalhoty s délkou pod kolena (z kožené jelenice nám zůstala už jen barva, která by se měla blížit originálu – zastřená žlutá, okrová). Košile se zasouká do kalhot a na ni modrá vesta, zvaná lajbl. Vesta se zapíná dole jen na pár knoflíků. Na nohy by patřily černé kožené holínky, z bílých punčoch by měl koukat jen kousínek. Takové boty má dnes už málokdo, takže zbývají klasické černé kožené boty. A už jen zbývá nasadit na hlavu čepici zvanou vydrovka. Červené či zelené dýnko a okolo kožešina.

Kroj ženský:

U žen je dobré, oblékají-li se společně nebo mají k ruce kamarádku. Nejdříve se obléknou červené punčošky. Prádlo se bere na horní část těla nelépe bílé, aby pod košilí neprosvítalo. Pak se obléká košile, rukávy se žehlí rozložené a v tomto stavu je ještě necháme, abychom mohli dobře obléci šněrovačku či živůtek. Zatím košili nařasíme jen u krku. Šněrovačku zavážeme zezdola nahoru. A jdeme na spodničky a sukně. Spodnička by měla být o trošku kratší než sukně, aby nevykukovala. Počet spodniček vytváří ten pěkný široký tvar kroje, ale pozor, je to tíha. Proto byl dříve na šněrovačku přišitý honzík, jelito. Pomáhal nést tu tíhu sukní a taky to pomohlo tomu, že nevylézala košile mezi šněrovačkou a sukní. Pěkně všechno srovnáme a jdeme na rukávy. Teď přijde na řadu ta kamarádka. Nařasí pěkně rukávy, utáhne a zaváže tkaničku nad loktem. Pak přes blůzu patří ke krku a na konec rukávů červená stužka, zavázaná na mašličku. Přes sukni patří zástěra, fěrtoch. Na nohy se obouvají černé střevíce s kulatou špičkou a jen malým podpatkem. Na nártu ozdobíme zelenou mašlí, která může být i nápadnější.

A něco navíc:

Šátků sice máme málo a bílé šátečky vůbec, ale přesto tyto výstrojové součástky uvedu. Pokud si žena bere šátek, jsou dva typy menší a větší. Menší se překříží na krku a konce se dávají pod šněrovačku. Větší šátek se překříží na prsou, šněrovačku překrývá, zastrčí se pod šněrovačku a konce se nechají vykukovat. Bílý šáteček se nosil v ruce či zastrčil za sukni.

Vlasy koruna krásy. V našem případě čepeček s holubicí. Dříve nosily čepečky a holubice-křídla nejen vdané ženy, ale i děvčata svobodná. Ženy vdané měly křídla užší, menší a jaksi nalomená. Dnes jsme si to zjednodušili tak, že děvčata mají na hlavě nic nebo věneček z květin a čepečky nosí ženy.

Nejdřív by měly být přes čelo zavázány zpravidla dvě, tři úzké černé sametky, Z praktického hlediska je dobré je použít, protože je to další možnost k čemu přichytit čepeček s holubicí. V době, kdy všechny ženy měly dlouhé vlasy, si je rozdělily uprostřed pěšinkou, spletly do copů a udělaly drdůlek, který byl dobrou základnou pro usazení čepečku. Dnes musíme využít systém pírek a různých jehlic, kterými čepec k hlavě připevníme. Pozor, ale aby se nepoškodila krajka, byla by to škoda.

Teď už jen úsměv a můžete vyrazit do světa.

nahoru

Kroj a historie:

S lidovým krojem jsem se tváří v tvář setkala až jako dospělá. Přivdala jsem se do vesnice, kde se pořádaly máje. Když jsem měla možnost si kroj obléknout, neváhala jsem. Ovšem ustrojit se do kroje tak, aby vše bylo, jak se patří, není úplně jednoduché. Přivítala jsem tehdy velmi rady zkušených sousedek.

Nejdříve člověk bere kroj jen jako nějaký kostým. Pak ale zjišťuje, že nošení krojů mělo nějaká pravidla, bylo omezené určitým územím a je s ním spojena nějaká historie. Pro toho, kdo by chtěl vědět víc mohou být cenným zdrojem informací zejména dvě knihy. Knihou první je "Plzeňský kroj" od Marie Lábkové, kterou v roce 1919 vydala Společnost pro národopis a ochranu památek. Druhou knihou je "Kroj plzeňský" od Blaženy Šotkové. Z těchto knih jsem čerpala a uvedla zde skutečně jen velmi, velmi stručně to základní.

plzeňský kroj - kolorovaná  fotografie č.1

Ta nám známá podoba krojů se začala tvořit začátkem devatenáctého století. Růže jsou nejkrásnější těsně před tím než odvetou. A stejné je to i s krojem plzeňským. Ráz jeho se ustálil kolem roku 1830 a když dosáhl své nejkrásnější podoby na konci let šedesátých, začal být odkládán. Oblečení se zjednodušovalo a bylo více městské. Kroj už se nosil méně a méně. Průmyslová revoluce s sebou přinesla mnohé změny a bylo potřeba oblečení jednodušší, praktičtější. Plzeňský kroj se nosil ve vesnicích v blízkém okolí Plzně a na jeho předměstích. Do Plzně se chodilo nebo jezdilo často a městská móda byla přejímána i lidem venkovským. Průmyslová revoluce prostě zahýbala světem a od té doby se vše zrychluje a té techniky, hluku a spěchu je někdy až moc. I proto je příjemné se někdy vrátit do minulosti prostřednictvím kroje a trochou vzpomínání, jak to tenkrát bylo.

plzeňský kroj - kolorovaná  fotografie č.2

Přesto, že dnešní podoba kroje už je poněkud zjednodušená a je určitou stylizací, cítíte se jinak, chováte se jinak, když tu krásu máte na sobě. Dnes se kroj nosí jen příležitostně a krojovaný se poměrně dost odlišuje od svého okolí. Dříve se také odlišovali, ale nebyla to odlišnost diametrální byla spíš významová: "Mám jiný kroj, jsem z jiné vesnice. Mám lepší kroj, jsem bohatší." Těch významů by se jistě našlo mnoho.

Oblast plzeňského kroje obsáhla zhruba 30 až 40 vesnic okolo Plzně. Blažena Šotková ve své knize uvádí, že oblast lze vytknouti těmito body: Ledce, Záluží, Dýšiná, Ejpovice, Plzenec, Útušice, Vejprnice, Křimice. Chotěšovsko a touškovsko už byla ale oblast německá, která se tak trochu do toho okruhu vklínila.

No a čí m se ten kroj plzeňský lišil od ostatních? U mužů ničím zásadním. I když dřív tomu asi bylo jinak. Dnes bílá košile, modrá vesta se spoustou mosazných knoflíků, žluté kalhoty pod kolena a bílé punčochy a čepice vydrovka. Dříve ještě kazajka, kabát, kožíšek, plášť, šátek na krk, klobouk kastrový a čepička "čupajda".

Ženy zaujaly především šíří svých sukní. Tam, kde jiné kroje končily – 5 kousků spodniček, plzeňačky začínaly. Zdroj uvádí, že v Radobčicích nosily selky až 25 spodniček a sukní. (Také si pak musely při dlouhém stání odlehčovat.) Nejvíc se ale odlišovaly asi krásným vyšívaným čepečkem a holubicí, jejíž křídla měla na konci též krásnou výšivku. Výšivky se objevovaly pouze na několika kouscích ženského kroje, za to byly úžasně jemné, nevídaně bohaté a svým provedením dokonalé. Zejména tzv. pleny, které se nosily i přes holubici, byly chloubou mnoha žen. Určitým rozdílem jsou i červené punčošky a zelená mašlička na černých střevíčcích.

nahoru | začátek

Ceník půjčovného:

Kroje je možno objednat telefonicky či mailem. Při objednávce je potřeba uvést běžnou konfekční velikost, obvod pasu, případně výšku. V rámci objednávky bude sjednáno místo předání krojů, zpravidla půjčovna - sklad. Doba výpůjčky je na domluvě, obvykle se sjednává na prodloužený víkend. U hromadných objednávek je možno sjednat slevu až do výše 15 % z ceny.

Kroj dámský
Blůza, šněrovačka, sukně, fěrtoch, spodnička 400,-Kč
Holubice 100,-Kč
Šátek hedvábný 50,-Kč
Kroj pánský
Košile, vesta, kalhoty, beranice, podkolenky 400,-Kč
Kroj dětský
Košile, vesta, kalhoty, beranice, podkolenky 200,-Kč
Královská družina - máje
Král 400,-Kč
Královna 400,-Kč
Policajt 400,-Kč
Písař 400,-Kč
Kecal 400,-Kč

Kontakt:

kontaktní osoba:

telefon:

email:

adresa:

Lenka Andrýsková

+420 608 131 954

V Podhájí 147/12, Plzeň-Radobyčice

Půjčovna na mapě:  Plzeň 8 - Černice, K Cihelnám 947/79,   1 - sklad  2 - bydliště

Gps:  49.6899128 N,  13.4256400 E

mapa.jpg, 39kB

nahoru | začátek