Zde budou články z akcí, skotačinek, které stojí za zmínku :) . Doufám, že se to vždy bude dát číst a nebude to nijak nudit hh. Stížnosti popřípadně do návštěvky či kamkoliv jinam.

 

2013

Závod pod Radyní

plzenec

VS na MČR mládeže stopařů

u

MS FCI IPO 2012

fci

LVT Přeštice 2013

summercamp

LVT Čáslav 2013

vsici

Obránařský závod ZKO Přeštice

22.6.2013 se konal třetí a tedy poslední závod z Obranářského trojzávodu Plzeňské ligy, tentokrát v Přešticích. Opět jsem nastoupila do kategorie UPr 1, ovšem s Ennynkou. Na nástupu, který byl v 9:00 se sešlo 22.týmů, opět v kategorích ZZO, ZM, UPr1 a IPO3. Rozhodčími byli ing. Miroslav Ulč a pan Josef Zábranský, figuranti Marek Strolený a Míra Březina.

Poslušnost otevírala nejpočetnější kategorie ZZO, následovaly ZMky, ZVVI, UPr1 a vše zakončovala královská IPO3. Počasí bylo o dost lepší než v Křimicích a možná proto, byly i výkony o něco lepší. 

Díky opožděnému sepsání článku, si toho moc nepamatuju (mám hlavu děravou). Pamatuji si, že kategorii IPO3 vyhrála Terezka Adamovská s VK Waltari Hanno Veto a dokonce vyhráli i v celkovém součtu bodů! 

Závod byl moc pěkný, dobrá organizace, přátelská atmosféra - vše klapalo jak mělo, super jídlo, skvělá tombola s hezkými cenami. Moc díky členům ZKO Přeštice, ale i ostatním za skvěle strávený den a parádní závod. Snad příští rok zas.

vchoz 

chuze

Obránařský závod ZKO Křimice

8.6.2013 se konal druhý z  obranářského trojzávodu Plzeňské ligy (ZKO Tuškov, ZKO Křimice a ZKO Přeštice). S Alexis jsem se zúčastnila kategorie UPr1. Byla to celkem sranda, po takové době s ní opět závodit. Nástup byl v 9:00, nastoupilo 32. týmů v kategoriích ZZO, ZM, ZVV1, UPr1 a IPO3. Rozhodčími byli pan ing. Miroslav Ulč a pan Josef Zábranský, figuranti Marek Strolený a Míra Březina.

Jelikož byl závod beze stop, tak jako první nastoupila na plac nejpočetnější kategorie ZZO, poté ZM, ZVV1, UPr1 a jako poslední IPO3. Teplé počasí se celkem podepsalo na výkonech poslušnosti. Oddíl C však stál za to. Hlavně obrana Bernského salašnického psa Ajaxe, který v kategorii ZM získal 50.bodů! 

Závod byl moc pěkný, dobrá organizace, přátelská atmosféra - vše klapalo jak mělo :) Díky ZKO Křimice, a také členům ZKO Přeštice! :) Už se těšíme na poslední z trojzávodu, který se uskuteční 22.6. v ZKO Přeštice.

kimice

2012

Silvestrovský závod ZKO Přeštice

31.12.2012 jsem se spočně s Lexinkou účastnila Silvestrovského závodu na cvičáku v Přešticích, kam jsem společně s mamkou a tatíkem byla pozvaná. Celkem závodilo 19. týmů. S Lexulkou jsme skončily na skvělém 13.místě! Závod začal slavnostným zahájením s přípitkem bublinek a pak se šlo na věc.

První disciplínou byl "skok do neznáma" - jednalo se o to, že pes musel překonat překážku (na které bylo zrcadlo) a dopadl do prostoru plného prázdných plastových flašek. Dále následovala překážková dráha, ze které měla Lexinka největší radost. Jednalo se o dvoje přeskočení kruhu (z toho u prvního kruhu byly oranždové praporky zřejmě imitující oheň) a poté byl slalom a závěrem se muselo projít závojem z prázdných plastových flašek. Pak  musel pes skočit či se dát do prázdného kolečka a aspoň kousek s ním popojet (haha). Lůla do kolečka alespoň skočila, což nám zajistilo 5 bodů. Pak přišly dvě nejhorší disciplíny! To byla disciplína aportování párku (+ trefení se do vymezeného prostoru) a odložení mezi pamlsky. Všude se potvrdilo, že Lexince chutná :) .  Bez Lexinky jsem pak absolvovala ještě střelbu na terč, která se mi v té zimě moc nepovedla.

Po dokončení závodu přišlo občerstvení a příjemné posezení v klubovně (prasátko měli vynikající!). Když byli všichni nadlábnutí, vyhodnotil se závod, všichni jsme si popřáli šťastný Nový rok a pomálu se odcházelo zpět domů.

Závod byl moc fajn, stejně jako posezení a jídlo. Velký dík patří členům ZKO Přeštice a hlavně skvělému předsedovi Frantovi Březinovi. :) 

LVT Přeštice

Není tábor jako tábor a pokud kolem sebe máte lidi, které máte nadevše rádi a ještě se odvede kus práce, tak je to príma.. Týden uteče jako voda a pak zbývají vzpomínky, zážitky a zkušenosti - to nejcennější co máme.

Letní výcvikový tábor v Přešticích mi dal jak spoustu výcvikových zkušeností (ať už odkoukáváním, diskuzemi či radami), tak přátelství.

Velký a prvotní DÍK patří Andy Fialové a Mírovi Březinovi, kteří tábor skvěle zorganizovali, pak také předsedovi a členům ZKO Přeštice za víc než skvělé podmínky k výcviku i ubytování, tak stravě, která byla opravdu královská. Míra za týden odvedl skvělou práci a dokázal, že je opravdu výborný figurant a přemýšlí u obran narozdíl od těch co sice předvedou psa tak, aby psovod odcházel s pocitem, že mu pes "špičkově kouše" a při tom tomu bylo jen proto, že narve rukáv do tlamy. To se u Míry opravdu nestane. Za sebe můžu říct, že je dost figurantů co by si s BOC neporadili a v lepším případě by s ní jednali jako s NO či BOM to však není případ Míry a to je dobře. Odfigurovat problémové zvíře nebo "exota" podle mě totiž není lehké. Co se poslušností týkalo, měla sem radost z ochoty, která na place panovala. Najednou sem měla pocit, že nejsem v ČR, ale někde v zahraničí, kde je zvykem si pomáhat a podporovat se. Terény na stopy byly také fajn. Louka, která byla hned za řekou sice povyrostla víc, než jsme chtěli, ovšem nebyl problém dojet či dojít o kus dal na jinou. Řeka zas přišla vhod při teplých dnech, kdy se šlo hromadně koupat i s pejsky. Na víc v době poledního klidu, který je na každém táboře jistě důležitý, se jezdilo do nedalekého Zálesí na koupaliště. Po příjezdu se pak většinou venčilo a začínaly obrany. Po obranách pak večeře a krmení hafanů. Večír se vždy posedělo v klubovně a hrály se Activity - vtipná to hra. Spát šel každý jak chtěl, ale od osmi se začínalo cvičit.

 Když to shrnu, tábor neměl jedinou chybu (teda když nepočítám otravné komáry, kteří snad měli imunitu na vše). Super parta, výborní "vedoucí", skvělé zázemí, kus odvedené práce a ještě nám vyšlo počasí. Pevně doufám, že se tábor stane tradicí a bude se jezdit minimálně každý rok. Fotky k prohlédnutí ZDE video od Andy ke shlédnutí ZDE a video borderčí obrany ZDE.

rodina 

 

 

Ukázka pro MŠ Tlučná

17.5.2012 jsem s Nivinkou a Lexinkou navštívila Tlučenskou Materškou školku, abych jim ukázala pejsky, nácvik tance se psem, poslušnost a frisbee. Lexinka je v ukázkách již ostřílený profík, ale pro Nivu to byla premiéra. Niva ovšem není žádné "Béčko"a zvládla to na jedničku. Děti měly radost, že je Lexinka obíhala jak ovečky a skákala přes záda, dokonce si všechny děti vyzkoušely hod diskem (kupodivu bez zranění). Následovalo také pár otázek a po dostatečném vyhlazení jsme mohly se štěkacím rozloučením odejít. Děti prý ještě pak několik dní o holkách mluvily, takže jsem ráda, že se ukázka líbila.

ukazka_M

 

Podzimní soustředění ZKO Přeštice

Ve dnech 17.11. – 19.11.2011 proběhlo již páté soustředění! Bylo lehce ve znamení nostalgie, protože skoro před rokem proběhlo první soustředění zrovna v ZKO Přeštice. Dokonce přijel i Míreček Březina s Andrejkou Fialovou až z Opavy! Za což jim chci veřejně poděkovat. 

Příjezd byl naplánován na čtvrtek. Cestou jsem se s rodiči stavěli v Přeštické Bille – nakoupit nějaké jídlo. Vždy mě pobaví ty vykulené a nechápavé výrazy lidí upřené podivně oblečené pejskařů. Jakmile jsme nakoupili vše potřebné vyrazili jsme rovnou na cvičák. Inu rovnou, rozkopané silnice ve městě nám to chtěli znepříjemnit. Přece jen jsme tam však dorazili. Na place se již pilně cvičily obrany. Přivítali jsme se s místními i mládežníky. Já se přivítala hlavně s Andy, Mírou a Honzíkem Lapčákem(mládežník z karlovarského kraje) a panem Frantou Březinou(předsedou ZKO Přeštice). Mamka si zakousala na Míru s Illečkem,  já si zatím vyndala věci z auta a přesunula je do vozejku. Vyvenčila jsem si holky a k večíru trochu pohrála na place, aby se s ním seznámily. Čím víc hodin přibývalo tím lidi ubývalo. Dokonce i naši odjeli a my tam zůstali tři. Marťa musela též odjet, a tak jsme zůstali dva s kupou jídla. Vyvenčili jsme, nakrmili a následně nakrmili i sebe. Než jsme ulehli ke spánku, skoukli smě několik videí ze starých závodů a řeknu vám to bylo pokoukáníčko.

Mra_s_Mnou

Vstali jsme poměrně brzy. Vyvenčilo se, posnídalo a hurá na plac! V průběhu mé poslušnosti s Enny dorazila Kristý Popová se Ziggy z Křemeláku(viz. TTM). Zatím co si cvičil Honza s jeho fenkou BOM Doreen Foxy Queen, Kristý se zabydlela a rozloučila s odvozem(maminkou). V té době dorazil i Míra s Andy a tak se po vyvenčení Sysla(Xixinky) vyrazilo na stopy. Enny jsem šlápla svoje jednoduché Lko, Míra šlápl Nivušce R podle FPr III a Andy našlapala Lexušce pouze U. Terén byl šílenej louka sice posekaná, ale vše posekané tam zůstalo. Došla jsem si tedy pro Enny(mimochodem 2x, protože jednou jsem si zapomněla vzít klíče od klubovny, kde jsem měla věci). Ennča zvládla stopu poměrně dobře - tedy když si vezmu ten terén, tak jsem byla opravdu spokojená. Pro borderky se mnou šla i Kristý s tím, že mi pomůže. Vzala tedy Alexis a já Nivu. První na stopu šla Nivinka. Až na jeden lom jsem z ní měla též radost - šla svoje první Rko. Poté šla Lexinka a ta samozřejmě nezklamala a odčuchala jako vždy na jedničku. Jak jsem šla s Lexí, tak se Niva naštvala a ve svém vzteku kousla Míru do nosu, což nás všechny celkem rozesmálo. Po příchodu zpět na cvičák se dodělaly poslušnosti a pak Míra s Andy odjeli dom na oběd. Kolem 12:00 dorazila Kika(viz. soustředění) s Kubýčkem(to Y je záměrné) a Martinou, kterou přivezli z Plzně. Oznámili, že musí ještě do Penny nakoupit, a tak jsme nasedli do Dědy(starej Kiky golf) a jelo se. Cestou jsme vyhodili Marťu s tím, že jí cestou zpátky opět naberem. V Penny jsme byli jak jiak než v "pejskařským", tudíž jsme opět přitahovaly oči "civilistů". Po nakoupení jsme dojeli na místo určení, kde se nabrala Marťa a hurá zpátky na cvičák. Vyvenčilo se a hurá na další kolo krátkých poslušností. Do nich se vrátil Míra s Andy. Poté přijeli další zástupci Karlovarského kraje - Milan s Šárkou. Seznímili jsme se a pokračovalo se ve výcviku. Kolem čtvrté hodiny dorazil Tomáš s Cyrdou a Ládínek s Axelem a Bárnym, tou dobou se začínalo zrovna kousat. Potřebovali ještě dokoupit nějaké suroviny, a tak je vzala Kika nakoupit. Cestou zpátky píchly gumu - hodně. Vyměnily teda aspoň na dojezdovku. Přijel i pan Franta Březina a pár místních. Ani tma nám nezabránila v tréninku obran - zaply se halogeny a tím bylo vše vyřešeno. Někdo si udělal dvě kola obran, někdo jedno. Po kousačkách se opět vyvenčilo a nakrmilo. V klubovně byl společenský večír s filmem Copak je to za vojáka. Po jeho dokoukání se Milan, Šárka, Andy, Míra, Martina, Ládínek, Tomáš a Kuba vydali do Přeštické hospody, která nese název Stodola. Po jejich návratu se pak ještě dlouho skotačilo a povídalo. Kolem půlnoci vyrazila Kika s Kubou a Enčou a Pájou domů. My celičký vyčerpaní šli spát.

ncvik_aport_-_Andy__Xixinka  

Třetí den začínal stejně jako druhý. Venčení, snídání a výcvik. Kristý odjela kolem desáté domů, poněvadž musela na brigádu. Poslušnosti byly krátké z důvodu obran, které se dělaly už dopoledne. Po obranách se vyvenčilo a šly se fotit borderky! Focení bylo švanda. Bohužel jsem si nevzala závodní disky a měla pouze hrací. I tak myslím, že se fotky vyvedly. Míra s Andy pak odjeli opět na oběd a my se dali do úklidu. V půl druhý dorazila mamka s tatíkem. Udělala si s Illečkem poslušnost a po příjedu Míry a Andy i obranu. Pak se chvíli povídalo, loučilo a nakonec odjíždělo. Musím říct, že to bylo jako vždy sůpr čůpr. Velké díky patří ZKO Přeštice, kteří nám soustředění umožnili a taky všem zúčastněným. ředevším Mírečkovi za figurování a šlapání stop a Andy za rady a focení. Pár fotek ze soustředění ZDE a video sestřih od Andy k nalezení ZDE

ici

(horní řada zleva: Ládínek, Kubýček, Copak je to za vojáka, Tom, prostřední řada zleva: Šárka, Kristý, já, Míra, Andy, dolní řada: Marťa, Kika, mládežník Milan a Honza)

 

 

TTM

Po ročním čekání opět nastal čas tábora talentované mládeže. Ten kdo na TTM minimálně jednou byl, chápe jaká je to událost (tedy aspoň pro většinu). Konečně se zas po roce sejdeme všichni ze všech krajů České Republiky a užijem si spolu i s pejskama parádních 14 dní. Letos bohužel z důvodu financí nedojela Morava a Východní Čechy. Účast tedy nebyla tak hojná jako tomu bylo v předchozích letech, (ale zas to mělo výhodu teplé vody). 

17.7. to vypuklo. Celá nedočkává jsem konečně dorazila do Plzence kde již byli vedoucí, ale jinak nikdo. Druhá přijela Lucka Čelikovská z Prahy společně s Německým ovčákem Falkem. Lucku sem neviděla dva roky, tak jsem byla celkem ráda, že se konečně zase ukázala. Kolem té dvanácté hodiny začli najíždět ostatní. Nováčky jsme letmo okoukávali a já uvažovala jaký asi budou, z kterýho kraje a co maj za psy. Největší sranda ovšem bylo rozdávání chatek (jak jinak). Veteránky si zabraly své milované chatky a to způsobilo mírnější chaos. Ještě, že pejskaři jsou inteligenti a chaos zvládají na jedničku, takže až na menší neshodu bylo vše v pořádku. Kačenka(viz. soustředění) dorazila dřív jak Kiky (mládežnice Plzeňského kraje, 1x účast na VZ mládeže ve Veřovicích) a tak si hnedka zabrala horní postel ( o kterou byl boj). Když Kačí naházela svá veškerá zavazadla do chatky, tak se šlo venčit. Po příchodu jsme zjistily, že dorazila již i Kiky. Chatka byla zaplněná (ostatně jako vždy) a nebylo v ní k hnutí. Zvyk je však železná košile, a tak jsme to lehce poupravily a bylo to v pohodě. V 17:00 byl tradiční nástup a oficiální zahájení tábora. Pak měli vedoucí poradu o tom kdo bude mít koho v družstvu (po krajích a nebo kdo neměl svého vedoucího musel k jinému kraji). Já společně s Kiky a Kačí jsme měly kapánek strach. Plzeňáků bylo 12 a tím pádem bylo jisté, že nás rozhodí do ostatních družstev. Chtěla jsem být u Míry Ulče, ale i s holkama. V 18:00 první véča, v 18:45 výdaj krmení pro ty, kteří si ho nedovezli a od 20:00 - 21:00 sprchy (první a poslední den se drží prase, avšak nováčci nevěděli), poslední možnost jít ke psovi do 21:00. Kolem sedmé hodiny přišel Míra do klubovny a oznámil nám, že v jeho (tedy čistě Plzeňském kraji) jsem já, Kačka, Kiky, Janča Mazánková (bývalá karatistka, skvělá holka, vlastnící NO Besi z Třešňáku), Vašek (mládežník z Přeštic, vynikající nohejbalista, NO - Yurra), Vendy (též ZKO Přeštice, s labradorkou Arankou), Tomáš (viz. soustřeďka), David Stropnický (ZKO Touškov, zvaný též lossosák, střední knírač Colin). Splnilo se nám tím pádem naše přání a i tužba být první den na place a né na stopách. Obvyklý nástup konající se ve 21:30 se nikdy první ani poslední den nekoná a ani v neděli tomu nebylo jinak. V půl se tedy místo toho šlo na zuby a ve 22:00 večerka. První večer dávala dobrou noc Jana Karlasová (vedoucí Pražského kraje).

Fotografia0270

(nezabydlené, pouze naházené věci v chatce - pár minut po příjezdu Kiky) 
plzeeen 
(Celá Plzeň zleva: Vašek s Yurrou, Lucka s Rexem, Míra se Šimonem, Já s Nivou, Katka s Wandou, Tom s Cyrdou, Ládínek s Bárnym, David s Colinem, Janča s Besi, Lucka s Angi, Vendy, Čimi, Mirka s Jessie)  

Druhý den: budíček, vyvenčit v 7:30 snídaně a v 8:00 nástup na plac. Do dvojice jsme dostali Prahu, se kterou jsme se dělili o půlku placu. Míreček se podíval jak nám ty pesani dělají, poradil sem tam a myslím, že snad byl i spokojený. Po poslušnostech přišla sváča (10:00) a poté obrany. První obrany nám figuroval Standa Karlas (brácha Jany, figurant I. třídy) a Praze Michal Sass (svazový figurant). Po obranách ve 12:00 oběd, do 14:00 polední klid (zákaz vstupu ke psům) a pak venčení, skotačení, 16:00 svačinka, zase venčení a skotačení, v 18:00 véča, pak stopy, sprchy, krmení pesů a poslední venčení. Ve 21:30 první nástup a pak zase zuby a večerka.                         

kristy

(Kristý ze Ziggy z Křemeláku - poslušnost)

wandi

(Kačí s Wandou obramy - figurant Mišák Sass) 

V úterý se šlo na stopy, po stopách na sváču a do 15:00 klid. V 15:00 nástup na poslušnost a poté na obrany. Figuranti se otočili a my tedy měli Mišáka. Pak přišla další sváča, skotačení, véča, držení prasete(nechození do sprch), venčení, krmení a nástup.  

Takhle se to střídalo každý den, avšak né nebyl to stereotyp. Ve volném čase sme si užívali a pejsky nechávali odpočívat. V sobotu se šel tradiční výstup na Radyni a odpoledne do kina (počasí nám totiž nedovolilo výlet do Plzeňské ZOO). V neděli večer jsem si zašla s Kačkou a Jančou na poslední stopu před zkouškou. V úterý se totiž konaly zkoušky podle mezinárodního zkušebního řádu a ve středu podle národního zkušebního řádu. V pondělí se vyrazilo na druhý výlet - do Plzeňské ZOO. Po snídani jsme každý dostal balíček se sváčou a hurá na vlak směr Plzeň! ZOO je krásná, a tak myslím, že si to každý užil a zejména ten kdo tam nebyl. Po přijezdu se šlo hnedka venčit a pak na posunutý oběd. Vynikající rizoto jsme měli. Kdo chtěl mohl jít cvičti a kdo nechtěl tak nešel.

Fotografia0278

(pár dní furt jen pršelo, tak se stala pláštěnka naším domácím oblečením a gumačky domácí obuví) 

V úterý ráno jsme měli my zkouškaří nástup s pejskama. Zahájily se zkoušky, prohlídly se tetování a čipy psů a hurá na stopy. Nejprv se našlapaly stopy IPO-V , pak FPr III , poté jedna SchH/VPG II a pak tři FPr I. Terén byl parádní - nizká travička. Nejprv odčuchali IPO-V, pak SchH/VPG, my FPr I a nakonec FPr III. Já šla jako druhá. Niva šla dost rychle, což nikdy nechodí, první předmět přešla a na druhym změnila polohu. Dostaly jsme však 80 bodů a za to jsem byla skutečně ráda. Bohužel po nás šla Ája s mlaďonkou Ullou a ty vypadly. Poslední FPr udělala a šlo se na FPr III. První stopu si vylosoval Michal Veselka s Furijí. Pokud si dobře pamatuju dostal 92 bodů a stopa to byla krásná. Pak šla Kačí s Wandou. Začátek vypadal slibně, ale nakonec bohužel taky nedošly - což byla velká škoda. Po stopách se jelo na cvičák, kde nabrali Eriku s Jackiem (borderáček a náš příbuzný) a vyrazili na FH I. Přijeli s výborným výsledkem 80 bodů! Poslušnosti byly rychlé stejně jako obrany a zkoušky nakonec dopadly velmi pěkně. IPO-V splnili: Honza Lapčák s Dorren Foxy Queen, Pavla Poláková s Dixinkou (nejlepší poslušnost 94), Lucka Pojarová s beauceronkou Alké, SchH/VPG II udělal náš figurant Michal Sass s Ingem Salrakem (nejlepší stopa 94 a myslím, že i obrana), FPr I: Jirka Štingl s Badym, Pája Kyrianová s Nivou, FPr III: Michal Veselka s Furijkou. Večír se tedy skotačilo a slavilo.

disko

(předposlední diskýto horní řada: Honzík s Tomem, prostřední: já, Janča, Ája, Erža, Anča(Müller), dole: Týnka s Janičkou)

Středa - zkoušky podle národního zkušebního řádu. Ráno měli též nástup a pak hurá na stopy. My v táboře mezitím hurá na rotundu sv. Petra a Pavla. Byl to velmi pěkný výlet. Zpátky do tábora jsme skoro běželi v očekávání jak dopadly stopy. Až na Pavlu Vydrovou s chodačkou Cyrou prošli všichní. Pak následovali rychlé poslušnosti a obrany. Poslušnost jsem neviděla ani jednu, ale obrany naštěstí všechny. Po poslední obraně, kterou dělala Kiky ze mě spadl káme. Kristý totiž udělala! Celičký den jsme se radovaly a začly opět plánovat výběráky( tak jsem na to zvědavá příští rok).

rotunda

(výstup na rotundu)  

 Ve čtvrtek se konal Přebor. Ráno byl nástup, kde sme si vylosovali čísla. zkouškařům se počítaly body ze zkoušek a tak měli tedy volno. Na většině psech se dle mě již odrazila únava. Niva byla jako přejetá traktorem a moc se jí dělat nechtělo. Dostaly jsme 41 bodů a mohly jsme být rády. I závody utekli nějak strašně rychle, že jsme to stihli všechno do oběda. Po obědě zas skotačení, po poledním klidu venčení, zas skotačení, sváča, skotačení, véča, venčení, sprchy, venčení, krmení, nástup, zuby a spánek.

Pátek byl klidný, nic se nedělo. Až v 16:00 byl konečný nástup, s vyhlášením Přeboru a oficiálním ukončením tábora. Vypuklo focení a pak hromadné pojídání nanukáčů(všichni co se umístili na bedně dostali nanukáč). Osobně si mylsím,že nanukáč hodně z nás nebde chtít nějakou dobu vidět. Večer byla rozlučková diskotéka a pak spánek.

nanuke 
(dlabání vyhraných nanukáčků, zadní řada: Kačka, já, Honzík, Pája, Michal, pak nevim kdo a Týnka) 

Sobota - den smutku a balení. Počasí též nebylo nic moc. Bylo pod mrakem zima a foukal vítr. TTMko se poslední den stává Americkým dojákem. Loučení, sem tam nějaká slza. Kdo to zažil chápe. Emoce jsou na každém rohu. Někteří si řeknou za rok zas a někteří, tak se mějte, třeba se ještě někdy v životě uvidíme. . . 

ily 

(nejlepčejí lidi z letočního TTMka. Horní řada: Vašík a Janča, prostřední: Ládík, David(lossosák), Ája(micky klubík), Kačka, Janča, Pája, Tom, já, Erika a na ní sedící Jiřík, dole sedící: Honzík s Týnkou a ležící Tom) 

veduci 

[vedoucí: nahoře stojící Jiřík(střední čechy), vlevo od něj sedící: Mišák(svazovej figurant) a Jana(vedoucí Prahy), pod nima: Míra(vedoucí Plzně), Čimi(maskot Plzně), Šimonkova hlava(dítě Míry), vpravo sedící: Martina(vedoucí Jihočechů), Staník(figurant I.třídy, pan Zábranský(největší kápo TTM) 

  

 

SOUSTŘEDĚNÍ ZKO Nýřany 

Od 8.7. do 11.7.2011 se konalo již čtvrté soustředění a tentokrát opět v základní kynologické organizaci Nýřany (tímto si dovoluji veřejně poděkovat za propůjčení). Zúčastnilo se nás celkem osm - Kačka a Jiřík(viz. minulé soustředění ), Konwi(viz. minulé soustředění), Kika(viz. minulé soustředěné), Tom(viz.minulé soustředění), Vládínek(viz. minulé soustředění) a Martin(zcela nový člen).

 

Nájezd na cvičák byl domluvený na 16:00, ovšem to by bylo, aby se někde něco nepokazilo. Kice den před soustředěním krachl odvoz a ona neměla jak se na soustředění dostat. Nastal tedy problém, poněvadž to Kika měla klíče od areálu a na víc nejde, aby jedna ze zdravého základu přeci nejela!  Naštěstí v pátek sehnala odvoz a vše se tím pádem vyřešilo

SOUSTŘEDĚNÍ ZKO Starý Plzenec

Ve dnech 13.5-15.5.2011 jsme se zúčastnily s holkama dalšího soustředění(již 3).  Dokonce jsem kvůli němu nešla ani v pátek do školy(beztak se tam už nic moc neděje) a samozřejmě to stálo opět za to. 

S Konwim(viz. soustředění Nýřany)  jsem byla domluvená, že pro mě a holky v devět přijede a odveze nás na cvičák. Všem jsem tedy napsala, aby začali najíždět kolem desáté hodiny. Tomáš s Cyrdou tam měli být již od devíti, aby odemkli. Ovšem to by nebylo, aby se v pátek  třináctýho něco nestalo. Devatá pryč, půl desátá pryč a Konwi nikde. Mně nešel internet ani jsem neměla kredit na to, abych mu zavolala či poslala SMSku, kde vlastně je. Konwi naštěstí po tři čtvrtě na deset napsal, že bloudí po Plzni a že u mě do 20minut bude. Mezitím mi volal Tomáš, kde jsme, že už má hlad a že už přijela Martina s Hankou (též viz. soustředění Nýřany). Po ukončení hovoru konečně Konwi přijel. Naložili jsme tedy čubiny(Enny s Nivou, Alex výjimečně zůstala doma) a vyrazili. Před odjezdem jsem se ptala Konwiho zda náhodou nechce vyvenčit Apiho, ale řekl, že to už je v pohodě a tak jsme vyrazili. Hrála jsem si část cesty dokonce i na GPSku. Když jsme byli na Nové hospodě, volal Konwimu Jiřík(figurant 1.třídy, výcvikář, několikanásobný účastník MČR mládeže, člen Kluků z tábor a hlavně úžasnej kamarád) , že jsou s Kačkou(členka Plzeňský elity)  v Olympii. Původně jsem myslela, že pojedem nakoupit potraviny a pitivo do Tesca, ale po téhle informaci se změnilo nákupní místo. Když už jsme byli kousek před hotelem Primavera stala se další perla toho dne. Apík krátce zakňučel a pak už byl cítit jen velmi odporný pach(ano, stalo se to – Apík se …). Zajeli jsme tedy pod hotel Primavera a pustili Apíka. Kdyby jste viděli tu spoušť a cítili ten smrad, neubránili by jste se jistě smíchu(ani já se neubránila, ačkoliv já se smála už po ucítění toho smradu). Niva ve vedlejším kotci se tvářila zhnuseně, za to Apíkovi to bylo zcela jedno, vesele si skotačil na louce u hotelu. Konwi  ho pak chytil na vodítko a předal mi držení pokajděnýho Apíka(vymáchal si v tom ocas). Krom perlivé vody, jsme jinou neměli a tak měl Apík smůlu. Po důkladné očistě ho Konwi přivázal ke stromu a chystal se úklid kotce. Vyplácali jsme na tom asi balíček kapesníčků a stejně to nikam nevedlo. Napadlo mi tedy, zazvonit na jeden z baráků a optat se na noviny(přeci jen v Nýřanech jsme si takhle byli pro vodu). Díky bohu ještě opravdu existují hodní lidé. Pán sice koukal trochu divně, ale noviny nám dal. Kotec se tedy vyskládal novinami a mohlo se dál pokračovat v jízdě( s dalším zpožděním). Auto jsme nechali v garáži a jako burani(já ve výcvikové vestě) hurá nakupovat. Konwi ještě u Olympie volal Jiříkovi(který byls  Kačkou v Hervisu) a řekl, že si dáme sraz před obchodem(myslel tím Albert). Myslím, že pro lidi, kteří nás pozorovali to musela být vtipná podívaná. Od Albertu k Hervisu jsme prošli tak 5x a nikde nikdo. Nakonec jsme uvážili, že bude lepší dojít do auto pro telefon a zavolat. Jiřík s Kačkou byli ještě stále v Hervisu.  Proběhlo nadšené uvítání a pokračování v plánu – nákup.  Já s Kačkou jsme si vzaly nákupní košík s autíčkem(ve kterým se běžně vozí děcka) a Konwi s Jiříkem si vzali miniaturní košík, do kterého by se snad nevešla ani čivava. Jídla i pitiva jsme nakoupili tak na týden(alespoň to jsme si říkali při pohledu na narvaný košík). V garážích jsme se opět rozdělili a jeli natankovat. Jiřík s Kačkou natankovali dřív a tak jeli i před námi směr Plzenec, ále na cvičák jsme díky zkratce dorazili dřív. Tomáš s Cyrdou nás potěšeně přivítali a pomohli vyndat jídlo. Pak následovalo venčení, ubytování, Konwi byl vykoupat Apíka i auto a v neposlední řadě výcvik. V průběhu obran dorazili i  Láďa(mládežník Plzeňskýho kraje) a  Honzík Böhm(svazový figurant – figuroval například VS IPO ve Staňkově, účastník MČR mládeže, člen Kluků z tábora a další úžasnej chlap). Po vyvenčení a ubytování se převlíkl a též nám odfiguroval. Kousání i výcvik byl tedy za námi. Najedli jsme se a začli se chystat na odchod do hospody na sledování hokeje. Ve víru příprav dorazila i Kiki(viz. soustředění Nýřany). Sestava byla kompletní. S holkama jsme zjistily, že ani jedna ze tří nemáme hřeben. Konwi nám nabídl svůj, ale pohled na něj, nás všechny rozesmál na hodně dlouho. Zamkli jsme celej areál a hurá k Zíkům. Jak jistě víte hokej dopadl špatně. Se Švédama jsme to projeli, takže nálada při cestě zpět na cvičák byla lehce pochmurná, ale né na dlouho. Rozjela se totiž noční zábava. Od házení disků po hraní ,,Hele,“ ,,co“ . Večer až ráno byl opravdu velmi fajn a strašná sranda. Podívali jsme se na krásný východ slunce, vyvenčili psiska a šli spát. Všichni krom mě a Kristý šli do vagónu. My dvě spaly v klubovně hezky u kamínek. 

Probudilo mě až mihnutí se nějaké osoby kolem dveří . Rychle jsem vyskočila a vyrazila ven. Byl to však jen člen našeho cvičáku, co si myslel, že je brigáda. Sdělila jsem mu tedy, že není, rozloučila se a šla si znovu lehnout. Znovu jsem se probrala až ve čtvrt na devět. Byla mi totiž nějaká zima(spacák jsem si nechala na vagóně) naštěstí šel kolem již probuzený Konwi, tak jsem ho poprosila zda by mi spacák přinesl a on souhlasil. Probrala se zatím i Kika. Nebylo nám moc dobře, zvlášť při rychlejších pohybech. Konwi donesl spacák a dokonce nám udělal čínský polívky a po chvilce se dal i do kuchtění míchaných vajíček, které se od prvního soustředění v Přešticích staly tradicí aneb tisíc vajec na tisíc způsobů. Ty Plzenecký vejce však nebyly ani tak míchaný jako spíš šlehaný, ale i přes to výborný. Následoval výcvik, probouzení ostatních členů soustřeďka, hry, sledování filmů a různé další aktivity. Špatnou zprávou se stala však ta, že jídlo došlo. Kluci z tábora(Konwi, Jiřík, Honza) jeli odpoledne do Olympie nakoupit, doufali jsme tedy, že přivezou i nějaké jídlo. Nás mezitím navštívila moje maminka s tatíkem a Illečkem(přivezli mi žrádlo pro čubiny, poněvadž původně mělo být soustředění jen z pátka na sobotu). Illeček se dobře vyskotačil s Cyrdou a Pájou. Pak naši odjeli a po chvilce dorazili i kluci, kteří nepřivezli žádné jídlo, ale aspoň pití. Opět se kousalo(musím říct parádička, vážně) Láďa šel domů pro nějaký jídlo, abychom nepošli hlady. Na večerním programu byla návštěva Jízdrány a poté místního klubu zvaného „Rockáč“ . Nakrmila se a vyvenčila psiska, my se vyfeškávali , zamkli a vyrazili do víru Plzeneckého nočního života.  Těsně před Jízdárnou začalo pršet, tak jsme se rozběhli, ale bohužel – Jízdárna byla plná, šli jsme tedy do Dvora. Tam jsme se usadili dole, pak jsme šli do horního patra, abychom zjistili, že dole se sedělo líp. Pojedli jsme a popili a konečně směr ,,Rockáč“ . Musím říct, příjemný podnik. Večer jsme protancovali a bylo opravdu veselo. První na cvičák vyarzil Tomáš  s Láďou. Já s Kristý jsme si zavolaly místního taxíka(pršelo celkem dost a já měla jen tričko) a kluci tam byli kdo ví do kdy. Taxikář nás nejprve odvezl někam do pole, ale na druhý pokus se trefil. Na cvičáku jsme z naší postele vyhnali Láďu s Tomášem a zalehly. Kluci z tábora si po příchodu z města dělali vajíčka, ale víc si nepamatuju – cení se, že nádobí po sobě umyly. Ráno se vstávalo celkem brzy, aby se uklidilo a odjelo dřív, než najedou členi na výcvik. Vše se zvládlo v pohodě jen to loučení nebylo fajn, ale to nikdy není.

VS IPO - Staňkov(Krchleby) 

16.- 17.4.se konal VS na MČR IPO a MS FCI. Já se zúčastnila společně s maminkou, tatínkem a naším malým Illečkem-Lilečkem pouze 16.4, avšak stálo to samozřejmě jako každý závod za to.

V sobotu ráno(kolem 09:00) přijel brácha se švagrovou pro mě a pro mamku s Illečkem Lilečkem, aby nás odvezli do Krchleb. Moc jsem se těšila, ostatně kdo by se netěšil že? Po dlouhé době vidět známé tváře a skvělé výkony. Po našem příjezdu akorát nastupovala první šestice závodníků na obranu. To mi zamrzelo, zrovna v té první šestici startovala Másilková Kristýna s Vigourem Bohemia Alké(BOC) a já se těšila, že uvidím i poslušnost. Alespoň, že tu obranu(ačkoliv mnoho jsem neviděla, dostali se pouze k revíru.) Na obraně skončil neštastně i pan Kupka s Coxem Vikar, který nepustil po nádherným kontroláku. Myslím, že v tu chvíli soucítil každý a ještě víc ten kdo to již zažil. Bohužel má pamět je chátravá a já už si moc nepamautju jak to šlo dál za sebou. Některé výkony se mi líbily víc, některé míň, ale tak přeci jen psi jsou zvířata a né stroje a nemůžou podávat vždy 100% výkon(ačkoliv se to od nich očekává a "vyžaduje".) Větší závody jsou výhodou i v tom, že potkáte lidi, které většinou jinde nepotkáte. Chcete se dostat k někomu kdo je na druhé straně hřiště, ale potkáte mezitím tolik jiných známích tváří a kamrádů, že vám ta osoba prchne jinam(  a že letos tam bylo opravdu hodně lidí, zvlášť oproti předchozím VS v Krchlebech -  nebo alespoň z mého pohledu). Palce jsem držela skoro permanetně a komu víc? To bych musela nejspíše vyjmenovat celou startovní listinu. Škoda, že jsem se nemohla účastnit i neděle, protože to má zrovna poslušnost a obranu víc než dobrý kamarád Jiřík Petrus s fenkou Adžinkou. Z mého celodenního sobotního pohledu byl závod pěkný, figuranti šikovní, dobré počasí, jen těch vynikajících Krchlebských koláčů bylo málo a také ozvučení se mi moc nelíbilo, poněvadž bylo blbě rozumět verdiktům rozhodčích. Jsem zvědavá jak to vše zítra dopadne, dle mého vyhraje paní Kaločová Lucie s  Dagger de Alphaville Bohemia(stopa v neděli,  94, 99) jejich výkon byl opravdu dechberoucí, teď už o všem rozhodne jen stopa. Víc připíšu, až budou výsledky jasné :] . 

Předběžné výsledky najdete ZDE.

Soustředění - ZKO Nýřany

Ve dnech 4.-6. 3 se konalo již dlouho domlouvané soustředění. Ono, abych to trochu vysvětlila. Jezdím od 10let na TTM(tábor talentované mládeže). Vzhledem k tomu, že tam jezdí děcka(no děcka je to správně od 13 - 18let) z celé ČR a družstva jsou po krajích, tak se tam vždy navážou skvělá přátelství. Bohužel někdy několika kilometrové rozdíly v bydlištích brání častému setkávání. Náš Plzeňský kraj(mládežníci samozřejmě) již dlouhou dobu záviděl Moravskýmu kraji soustředění, a tak minulý rok přesněji  6.-7.8.2010 proběhlo první soustředění v ZKO Přeštice. Pak se dlooouhou dobu kvůli zimě nedělo nic. Až teď. Původně mělo být soustředění v ZKO Touškov, jenže bohužel je někdy těžké sehnat cvičák, aby tam nechali bandu mládežníku smíchanou s dorostem a bez dozoru "výcvikáře, či vedoucího" , tak tedy zapracovaly kontakty a bývalá mládežnice, dobrá kamarádka Kristýnka Šmídová domluvila, že nás nechají u nich v Nýřanech. Věc první byla vyřešená, máme kde být! Bohužel to nebylo vše. Čekala další celkem obtížná věc a to bylo sehnání figuranta(přeci jen soustředění sportovní kynologie, bez obran?). Ono přiznejme si jednu věc, je málo figurantů, kteří půjdou v dnešní době figurovat zdarma. Tudíž nejdřív obvolat, napsat všem kamarádům z blízkého okolí, o kterých vím, že figurujou a kteří by byli ochotní přijet. Věc času byla taky nemálo obtížná, když se měnil 1x termín. Středočeský velmi dobrý kamarád Jiřík Petrusů nám onemocněl a nejlepšjší Plzeňsko/Moravský figurant a taky úžasný kamarád Míra Březinojc byl zase na Moravě. Co teď? Moc se nám jich neozvalo, ale pořád bylo minimální %, že se někdo ukáže. Další věc, dát všem vědět. To už byla věc jednodušší. Pro teď pochválím face book za to, že je. Vytvořit událost a poslat jí všem je opravdu otázka pár minut, pokud..Tím, že byly vlastně do soustředění dvě změny nebylo zrovna nejlepší. První změna proběhla měsíc před soustředěním(změna ZKO) a druhá těsně před datumem prvního soustředění. Naštěstí byli všichni včas informování, ale bohužel plány to do budoucna pokazilo. Tak se tedy stalo, že účast potvrdili 4 lidi(včetně mě). Nevadí - sranda bude tak jako tak. Čtvrtým problémem byla voda a dřevo. Kristýnka řekla, že zajistí dřevo a já řekla, že si beru na starost vodu, tak byly všecky problémy celkem úspěšně vyřešeny. 

Pátek ve škole byl pro mě nekonečně dlouhý, i přes to, že sme měli pouze 6hodin. Strašně moc jsem se už těšila na tu "bandu" s kterou strávím úžasnej víkend. S rodičema sem byla domluvená, že zajedou ještě nakoupit nějaký jídlo a já si mezitím doma sbalim a pak hnedka pojedem, ale tak znáte to. Domů sem přijela v půl 3 a naši byli nečekaně doma už ve třičtvrtě na 3. Nikdy nebalim dopředu a tak moje balení bylo kapánek chaotické - ostatně jako vždy. Po úspěšném narvání kupy věcí do auta se mohlo konečně odjéct. Chvála vozejkům na pejsky. Nejen, že je výhodný pro ně, ale aj pro mě. 

Když sme přijeli, tak tam byla jen Kristý s Pájou(Německý ovčák). Zaparkovali jsme vozejk a já rodiče už popostrkovala zpět domů. Jejich odjezd znamenal volnost. Pustila jsem holky běhat a vybalila nejnutnější věci(jídlo). Kristý mi oznámila, že Konwi(středočech supr čupr kamarád, též bývalý účastník TTM - ostatně jako všichni) se musel vrátit pro něco domů. Tomáš(majitel Cyrila DJ) měl být už na cestě. Problém byl jen v tom, že se začalo pomalu stmívat a Kristýnin přítel (taky) Tomáš ještě nebyl zpátky se dřevem. Než dojel Tom, přišel aspoň Tomáš s Cyrdou a díky bohu za to, protože nevim kdo by vykládal ty obrovská, těžký polena, která po nějakém čase dojela s Tomáše(hh to je samej Tomáš :D). Dřevo už bylo, lidi až na Konwiho taky, což znamenalo jedinné - přinutit krb, aby se rozhořel. Nebýt Tomáše(nepsíkaře) by se nám to asi možná ani nepovelo, ale šikovné moravské ruce umí zázraky. Krb hořel, takže začínalo být celkem i teplo, ovšem stmívalo se čím dál víc a Konwi stále nikde. Pak se mi rozezvonil telefon - volal Konwi. V Nýřanech se sice vyznám, ale popisovat cestu se mi moc nechtělo. Když mi oznámil, že  je na začátku Nýřan předala jsem mu Kristý, ale hnedka sem pochopila, že to asi nebyl dobrý nápad, protože když jí řekl ,,jsem u Billy," mu odpověděla ,,ale tady žádná Billa není." Se smíchem jsem jí upozornila na to, že Billa tam opravdu je a Konwiho jsme dokonce i navedli dobře. Konečně komplet, co víc si přát? Kristý s Tomášema se vydala tedy na dokoupení jídla a pití a já s Konwim zůstala na cvičáku. Po půl roce jsem viděla Apiho(Konwiho štěnátko po jeho pejskovi Argouškovi, taky NO). Ono když si to vemzu kolem a dokola, nemůžu rozvádět nic o Apim, poněvadž by to bylo na další obrovsky dlouhý článek.  Inu vraťme se k soustředku. Apíka jsme vyvenčili, napojili a uvelebili se u tepla krbu. Tomášové s Kristý se vrátili s taškama plnýma jídla a věcma na námi tolik oblíbené Rusko( o tom taky až jindy). Tomáš(nepsíkař) s náma nějakou dobu seděl a povídal než odjel domů. Večer byl plný srandy, vyprávění a také přípravy krmení. Všichni až na Konwiho máme pejsky venku, takže jsme zalévali krmení teplou vodu, vzhledem k tomu, že opravdu ještě mrzlo.

 

veca

 

Před i nějakou dobu po krmení jsme se vystřídali ve venčení. Já pak vzala na noc Alexís do klubovny, aby si ve vozejku něco neudělala. Lůla si nějakou dobu vynucovala mazlení, ale když začala Kristáý masírovat, tak to vzdala a uvelebila se na matraci. Zatím co my se užívali perfektní večer, horko krbu a vynikající masáže ona spala, horší bylo když se to mělo otočit. První odpadl Tomáš s Kristý a nakonec já s Konwim. Všechny jsem ovšem probudila ve chvíli kdy se Konwi narval na matraci. Alexis se mezitím probudila a bylo těžké jí vysvětlit, že si nechceme hrát ani mazlit, ale spát. Matrace po chvilce ležení získala přezdívku "vodní postel". Praskání dřeva a společenská vyčerpanost nás stejně nakonec ukolíbala ke spánku. Konwi se někdy během noci přesunul na úzkou lavičku, poněvadž jsem se kapánek rozvalovala a on končil na zemi.

Nejhorší však bylo ráno. Krb vyhasl a ta zima! V noci jsem se před krbem grilovala a teď jsem měla pocit, že mi někdo zavřel do mrazáku. Uvrtala jsem se tedy víc do spacáku s tím, že nevstanu dokavaď někdo hodný opět nezatopí. Ten hodný byl Konwi, byl tak hodný, že dokonce pokračoval v tradici(která začala na soustřeďku v Přešticích) a to, že udělá k snídani míchaná vajíčka. Parádní snídaně, jen Lexinka stále kroužila kolem jako sup. Ráno slibovalo teplou a slunečnou sobotu -> ideální podmínky k výcviku. Po snídani a venčení jsem se s Konwim vydala k nám do Tlučný pro baterku na auto a pro nějaké další dřevo. Doma sem ještě kapet posnídala, nandali sme vše možné dříví do kufru a vydali se zpátky. Cestou sme navštívili ještě Penny(museli sme doplnit zásobu jídla a věcí na Rusko). Na cvičáku sme vyndali dřevo a proběhla další vitpná akce - tlačení Konwiho auta k oknu(prodlužovačku jsme měli, ale né tak dlouhou). Jedna fotila a druhá točila, takže chlapcí se s tím nějakou dobu prali.

 

tlaceni

 

Přeci jen jsme parta kamarádů, a tak Kristý zahodila telefon, já kameru a šlo se pomáhat. Auto se úspěšně dostalo na místo a mohlo se nabíjet. Objevil se však menší problém - došla voda. Na tu jsem totiž doma úplně zapomněla. Kristý tedy volala panu předsedovi ZKO Nýřany(T.Krejčímu), zda nám vodu přiveze jak slíbil nebo ne. Bohužel byl mimo, a tak nemohl doject, ovšem odkázal nás na lidi bydlící kousek od cvičáku, ať za nima dojdeme a poprosíme o vodu s tím, že nás posíá on. Kristý se do toho sice nechtělo, ale voda byla důležitá, tak jsme tedy vzaly všechny flašky a vydali se na cestu s nejvyššíma obavama jak to dopadne. ,,Prý zazvoňte na první nebo druhý barák." hm tak jsme tedy zkusili první, ale neotvírali. Plná nadšení jsem se vrhla k vedlejšímu domu, na jehož zahradě byla jedna zlatá kolie a štěňátko tricolor kolie. Otevřela nám sympatická starší paní s podivným výrazem ve tváři. Vše jsem jí vylíčila, jí se na tváři objevil úsměv a se slovy ,,tady pro vodu byli naposledy před 30ti lety," nás pozvala dál. My si naplnili postupně všechny flašky, poděkovali a odešli s úlevou, že hodí lidi, ještě existují..

První výcvik, který proběhl byla socializace štěňátek(přeci jen je to nejdůležitější věc) Pája s Cyrdou si suprově rozuměli a parádně si hráli, z čehož měla Kristý obrovskou radost(teda samozřejmě my všichni) . Všichni jsme opět vyvenčili a šlo se vařit. Vše je natočené, ale vzhledem k vašemu zdraví tahle videa nebudou nikde publikována. Po tomhle všem se šlo konečně cvičit. První jsem šla já s Enny udělala si klasickou poslušnost podle IPO I, pak s Nivou podle ZZO, pak šel Konwi s Apíkem, Tomáš s Cyrdou a nakonec Kristý, Já, Konwí a Pája. Pája byl totiž prvně na cvičáku, takže to bylo jen takové hraní. Vše sme řádně zdokumentovali a šli sníst náš výborný obídek, který byl studený jak psí čumák a nevypadal nijak oslnivě, ale za to byl vcelku chutný. Následovala rodinná idilka, kdy sme se váleli na židlích s nohama nahoře, užívali si klidu. Tomáš si přinesl ven spacák a zalehl. Já vyhlížela očekávanou návštěvu Hanku s Martinou(ZKO Přeštice), které řekly, že se přijedou podívat, a taky že ano. Začalo se tedy opět cvičit, Gabča(NO Marti) ještě stihla rozlejt hrnec s naším zbytkem oběda a rozbít skleničku s pitím. Naštěstí se nikomu nic nestalo a všechny střepy se posbíraly. I proti jejich vůli byl výcvik natočen(vše bude k vidění pak v sestřihu). Mně se opět rozezvonil telefon. Volal kamarád, který vědě o tom, že jsem tam kde jsem s otázkou zda by se ještě s mojím soukromím fotografem mohou zastavit. Přijala jsem s nadšením, že bude kdo nás mít odvést do Penny(další nákup).Po dopití kafe, zacvičení si a probrání všech možných i nemožných věcí se s náma opět Marťa s Hankou  rozloučily a odjely. Vystřídal je příjezd kluků na kole. ,,Sakra, že mi to nenapadlo," blesklo mi hlavou, když jsem je viděla přijíždět. Kristý tedy řekla, že dojde s Konwim aspoň do Lídlu, kluci se zas nabídli, že sjedou na kole pro točený pivo no a já se nabídla, že udělám Tomášovi figuranta. To jsemzas něco provedla. Při prvním zákusu mi mojí vlastní chybou sejmul, ale neřekla bych, že to jinak bylo tak hrozný(na to, že jsem figurovala prvne a ještě k tomu i s bičem). Tomáš dostal tedy úkol vést mi Alexís na obraně. Stoupla jsem si do plenty a vyčkávala. Vzhledem k tomu, že jí znám moc dobře, jsem tušila, že mi bude chtít napadnou a vůůbec mi  tím pádem nepřekvapila. Sjeli jsme obranu podle IPO-V, kdy jsem si pouštěčky dělala sama a Tomášovi říkala co má dělat. Naběhla jsem si však na protiútoku. Lexinka do mě vlítla natvrdo stejně jako já do ní a odskákala to moje ruka( je šikovná beruška). Odfigurovala jsem si ještě obranu Nivušky a jednu Tomášovo se slovy, že to bylo naposled co jsem se o to pokoušela. Mezitím všichni dorazili, figurantem se stal Konwi, zatímco jsem si já "lízala rány". Pája mile překapil, na to, že kousal prvně to nebylo vůbec špatný. Večer byl opět úžasný, s tím rozdílem, že kluci odjeli ve velmi veselé náladě kolem 23:00 a my pokračovali. Oheň jsme udržovali lépe s obavou, aby ráno opět nebyla zima. Nevím vůbec kolik bylo, když jsme zalehli, ale zrovna dvakrát to brzo to nebylo. Ve 4:00 mi probudil řev psů. Měla jsem celkem strach o ně, tak jsem vyběhla ze spacáku vyzjistit co se děje. Nedělo se nic, ale oheň byl skoro vyhaslej. Tak sem musela pro dřevo, čímž jsem probrala Konwiho, který mi pomohl. Jakmile se zas řádně rozhořel uheli jsme.

Ráno mě probudilo hřejivé teplo. Příjemná změna. Horší však byl fakt, že už nebylo co "po psu hodit" všechny zásoby jídla i pití došly. Konwi nám oznámil, že brzo musí zase odjéct. Neděle tedy byla ve znamení úklidu. Konwi mě s Kristý dovezl k Penny, rozloučil se a odjel. My ve psích věcech špinavé smradlavé sme se vydaly dokoupit aspoň něco k snídani. Vodítka přes rameno já výcvikovou vestu, ale i přes to na nás lidi nekoukali moc mile. Miluju ty pohledy. Cestou zpátky jsme konstatovaly, že soustředění ve 4 bylo supr čupr. Pak už se jen jedlo a uklízelo. Po příjezdu domů mi bylo opravdu smutno. Není na víkend strávený se supr lidma. Nejen, že jsme si úžasně zacvičili, ale my si i pokecali, pobavili se a tak. To je na tom to užasný a hlavní - být obklopen kamarády.

Copyright © 2014. Všechna práva vyhrazena.